Jako elektrolyt pro olověné akumulátory se používá kyselina sírová. Dodává se také pod názvem akumulátorová kyselina, její hustota je 1,24 g/cm3 až 1,28 g/cm3. Distribujuje se v polyethylénových soudcích o hmotnosti 60 kg nebo v kontejnerech. Všechny nádoby s kyselinou musí být trvale označeny názvem kyseliny a na etiketě musí být uvedena její hustota ( měrná hmotnost ). Nádoby se nemají vystavovat přímemu slunečnímu záření a musí se zajistit tak, aby nebyly přístupné neznalým osobám a dětem.
Pro kyselinu a elektrolyty akumulátorů je třeba použít jen dokonale vyčištěné kyselinovzdorné nádoby, nejlépe plastové ( polypropylénové, nebo polyethylénové ). Při práci s kyselinou a elektrolyty akumulátorů je třeba dodržovat potřebná bezpečnostní opatření. Přípustné množství nečistot v dodávané kyselině sírové a v elektrolytu akumulátorů je uvedeno v níže znázorněné tabulce.
Závisí na hustotě elektrolytu a na jeho teplotě. Největší elektrickou vodivost má elektrolyt v nabitých akumulátorech. s poklesem hustoty elektrolytu při vybíjení klesá i jeho elektrická vodivost ( graf níže ).
Je nutné znát, pracují-li olověné akumulátory během zimního období ve venkovním prostředí, nebo klesají-li v nevytápěných prostorách teploty pod 0 stupňů Celsia. Čím hlouběji se akumulátor vybíjí, tím má elektrolyt menší hustotu a tím snadněji zamrzá při teplotách pod bodem mrazu ( graf níže ).
S růstem teploty zvyšuje elektrolyt svůj objem, a proto jeho hustota klesá přibližně o 0,01 g/cm3 na každých 15 stupňů celsia. S poklesem teploty se objem elektrolytu zmenšuje a jeho hustota vzrůstá. Pro stanovení hustoty elektrolytu za odlišných teplot než +25 stupňů Celsia je proto nutné naměřenou hodnotu korigovat.