Kapacita akumulátoru je jeho schopnost dodávat určitou elektrickou energii v požadované době do poklesu napětí na minimální přípustnou hodnotu. Udává se v ampérhodinách ( Ah ). Využitelná kapacita je vždy menší než teoretická. Navíc se část elektrického náboje nevybíjí a ponechává se v akumulátorech, aby se hlubokým vybíjením příliž nezkracovala jejich životnost. Kapacitu akumulátorů ovlivňuje velikost vybíjecího proudu a teplota.

   S narůstajícím vybíjecím proudem dochází k většímu zatížení povrchové vrstvy aktivních materiálů. Vznikající sulfát olovnatý je objemnější, ucpává póry v povrchové vrstvě, a tím zhoršuje využití hlubších vrstev aktivních hmot elektrod. Proto při nárůstu vybíjecích proudů klesá využitelná kapacita akumulátoru a zkracuje se doba, po kterou může být akumulátor vybíjen. Pokles kapacity se vzrůstem vybíjecích proudů závisí na konstrukci a tloušťce elektrod a na vnitřním elektrickém odporu akumulátorů. Příklad poklesu kapacity je znázorněn na níže uvedeném grafu.

   Při teplotách nad + 20 stupňů Celsia kapacita akumulátorů mírně vzrůstá, ale zvyšují se ztráty samovybíjením a zkracuje se životnost akumulátorů. Například trvale zvýšená teplota o 10 stupňů Celsiamůže zkrátit životnost akumulátorů až o 50 %. Na vzestup teploty jsou zvláště náchylné akumulátory řízené ventilem. Při nízkých teplotách klesá kapacita akumulátorů přibližně o 1 % na 1 stupeň Celsia. Pokles kapacity není s poklesem teploty lineární a navíc závisí také na velikosti vybíjecího proudu. Na pokles kapacity za nízkých teplot jsou náchylnější záporné elektrody. Proto se pro zlepšení jejich činnosti přidávají během výroby do aktivního materiálu elektrod různé typy expandérů, které současně zajišťují udržení potřebné poréznosti během celé doby života akumulátorů. S poklesem teploty se snižuje také nabíjecí schopnost akumulátorů, a nelze je proto plně nabít. Vliv teploty na kapacitu staničních akumulátorů je v níže uvedeném grafu.