Zařazují se společně se staničními akumulátory do skupiny průmyslových akumulátorů. Používají se jako zdroj energie k pohonu elektrických dopravních prostředků ( například invalidních vozíků, golfových vozíků, čistících strojů, manipulačních vozíků tažných, plošinových, zvedacích, důlních, elektrických skútrů, elektromobilů, elektrobusů, elektrických člunů, osvětlení vlaků ). Konstrukce trakčních akumulátorů je zaměřena na maximální životnost v bateriovém provozu nabíjení-vybíjení. Baterie mohou pracovat v rozsahu teplot -20 až +45 stupňů Celsia a je třeba je v provozu chránit před mezní teplotou +55 stupňů Celsia, protože poškozuje baterie.
Podle velikosti se rozlišují akumulátory pro malou a velkou trakci. Podle konstrukce kladných elektrod rozlišujeme trakční akumulátory s trubkovými a mřížkovými elektrodami. V malé trakci se používají akumulátory s kapacitou od 12 do 180 Ah, dodávané v bateriových monoblocích o napětí 6-12 V. Vnějším provedením odpovídají baterie malé trakce startovacím akumulátorům. Pro velkou trakci se vyrábějí články o napětí 2 V a kapacitách přibližně od 110 do 1500 Ah. články se vkládají do plastových nebo ocelových, izolovaných nosičů a propojují v baterie o napětí 24, 48 a 80 V. Trakční akumulátory s kladnými trubkovými elektrodami jsou nejrozšířenější. Dosahují více jak 1000 cyklů nabití-vybití, než jejich kapacita poklesne na 80 %. Mřížkové elktrody trakčních akumulátorů se svou konstrukcí podobají mřížkovým elektrodám startovacích akumulátorů, mají ale větší plochu a přibližně dvojnásobnou tloušťku. Trakční akumulátory s mřížkovými elektrodami jsou levnější než s kladnými elektrodami trubkovými, ale jejich životnost v cyklech je nižší.
Pro velkou trakci dodává výrobce zpravidla články pro spojování v baterie podle požadavku odběratele s přišroubovanými nebo přivařenými spojkami. Výhodou šroubovaných spojek v porovnání se spojkami přivařenými je snadná montáž a demontáž bez použití svařovací soupravy, proto jsou nejpoužívanější. Určitou nevýhodou může být zvětšování přechodového elektrického odporu následkem koroze styčných ploch mezi pólovými vývody článků a spojkami při nedostatečné údržbě.
Články trakčních akumulátorů se zaplavenými elektrodymi mohou být podle požadavků opatřeny například zátkami zachycujícímiaerosol a s košíky určujícími maximální výšku hladiny elektrolytu, jak je patrné u trakčního článku s kladnými trubkovými elektrodami níže zobrazeném.
Zátky pro centrální automatické doplňování vody jsou sériově propojeny hadičkou, kterou se přivádí do článků destilovaná voda, jak je vidět na níže uvedeném obrázku. Při dosažení požadované výšky hladiny elektrolytu uzavře plováček v každém článku přítok vody. Centrální doplňování může být spouštěno buď manuálně, nebo pomocí elektromagnetického ventilu současně se spuštěním nabíjecího zařízení. Zátky mohou být vybaveny kromě trubic pro automatické doplňování vody dalšími trubicemi k odvádění vznikajících plynů mimo prostor baterie, aby nedošlo k případnému výbuchu plynů unikajících z článků, a tím k poškození baterie včetně okolního zařízení.
Trakční akumulátory mohou být vybaveny také zařízením k promíchávání elektrolytu vzduchem vháněným do článků trubičkami během nabíjení viz. obrázek níže. Promíchávání elektrolytu se projevuje příznivě na rovnoměrnějším zatížení ploch elektrod, zkrácení nabíjecí doby asi o 30 %, úspoře elektrické energie přibližně o 15 %, snížení spotřeby vody až o 75 % a přibližně o 10 stupňů Celsia nižším vzestupu teploty článků. Vzduchový agregátek může být zabudován do nabíječky nebo se může umístit přímo na baterii.
Normalizovaná zapojení článků v baterie o napětí 24, 48, a 80 V jsou patrná z obrázku níže. Používá se ale mnoho dalších sestav, které lze z jednotlivých článků sestavit.
Podle stupně vybíjení, velikosti vybíjecích proudů a teploty prostředí můžeme provoz baterií dělit na :
- lehký jednosměnný provoz s využíváním kapacity do 60 % kapacity při teplotě elektrolytu do 30 stupňů Celsia,
- normální jednosměnný provoz s vybíjením maximálně do 80 % kapacity a teplotě elektrolytu
- těžký provoz jednosměnný s vybíjením maximálně na 80 % kapacity velkými proudy, vícesměnný provoz, či provoz za zvýšené teploty prostředí. Pro těžký provoz je vhodné používat baterie konstruované pro tento druh provozu, s promíchaváním elektrolytu vzducem přiváděným do článků.
Akumulátory se plní kyselinou sírovou o předepsané čistotě a hustotě elektrolytu podle návodu výrobce. Podle konstrukce trakčních akumulátorů se používá elektrolyt o hustotě 1,27 - 1,29 g/cm3.
Při prvním nabíjení pro uvedení baterie do činnosti je třeba postupovat podle návodu výrobce pro příslušný typ akumulátoru. Konektor baterie musí být propojen s nabíjecím kabelem správnou polaritou, aby se nepoškodila baterie nebo nabíjecí zdroj.
Baterie připojujeme jen ke vhodně dimenzovaným nabíjecím zdrojům, aby nedocházelo k přetížení napájecího systému a vodičů, nadměrnému plynování nebo vytékání elektrolytu z článků. Připojovat a odpojovat baterii je třeba vždy při vypnutém nabíjecím zařízení. Během nabíjení musí být odstraněna víka van a různé kryty, aby se zajistil co nejlepší únik plynů. Víka a kryty lze vrátit nejdříve po uplynutí 30 minut od ukončení nabíjení. Snímáme-li zátky, necháme je během nabíjení položeny na plnících otvorech. Výrazně se tím sníží únik aerosolu do ovzduší.
Jmenovitá teplota elektrolytu je +30 stupňů Celsia. Protože teplota během nabíjení vzroste přibližně o 10 stupňů Celsia, je vhodné, aby teplota elektrolytu před nabíjením byla nižší než + 20 stupňů Celsia a během nabíjení nepřesáhla + 45 stupňů Celsia. Při vyšších teplotách nenastane řádné nabití baterií a výrazně se zkracuje jejich životnost.
Je nezbytné, dojde-li k hlubokému vybití baterie, po opakovaně nedostatečném nabíjení, nebo při trvalém používaní nabíjecí charakteristiky IU. vyrovnávací nabíjení se vždy provádí vždy po normálním nabíjení proudem maximálně 0,05 kapacity do znaků plného nabití.
Pro dosažení co nejdelší životnosti je třeba baterie vybíjet nejvýše do 80 % kapacity, tomu odpovídá ke konci vybíjení hustota 1,13 g/cm3. Aby se baterie nepoškozovaly nevratnou sulfatací, je nutné i z části vybité baterie ihned nabít.
Baterie musí být trvale udržovány suché a čisté, aby nedocházelo ke zvýšenému samovybíjení a korozi šroubových spojů. Voda, popř. zbytky elektrolytu v bateriových skřímích musí být zlikvidovány podle platného předpisu. Je-li poškozena izolace nosiče, poškozené místo se důkladně očistí a izolace opraví, aby se zabránilo korozi nosiče a dodržely se potřebné parametry izolačního odporu baterie. Závady zjištěné na baterii nebo na nabíjecím zařízení je nutné ihned nahlásit servisnímu oddělení výrobce, aby se minimalizovalo poškození baterie a nabíjecího zařízení.
Zařízení pro centrální doplňování vody je třeba udržovat v čistotě. Během plnění vodou je nutné kontrolovat zátky a včas odstranit případné závady, které mohou vzniknout například neuzavřením průtoku plováčkem, následkem mechanické nečistoty ve vodě.
Baterie je třeba před uskladněním nabít do znaků plného nabití. Baterie musí být čisté, suché a uložené v suché místnosti, s teplotou nad bodem mrazu. Aby byly trvale v pohotovém stavu, je třeba baterie buď jednou měsíčně dobíjet vyrovnávacím nabíjením, nebo je trvale dobíjet na konstantní napětí o velikosti 2,23 x počet článků v baterii.
Uskladnění akumulátorů s elektrolytem lze požadovat za nouzové, krátkodobé řešení. V akumulátorech trvale probíhají nežádoucí chemické reakce, proto nelze prodloužit jejich životnost o dobu dlouhodobého uskladnění.
Obsahuje tyto úkony : kontrola hladiny elektrolytu, v případě doplnění destilovanou vodou nebo demineralizovanou vodou na požadovanou úroveň, nabití baterie.
Je rozšířena o tyto úkony : kontrola utažení šroubových spojů, vyrovnávací nabíjení v případě neuplného nabíjení nebo nabíjení charakteristikou IU.
Před odpojením plně nabité baterie od zdroje se změří napětí jednotlivých článků. Po ukončení nabíjení se změří teplota a hustota elektrolytu v jednotlivých článcích. Naměřené hodnoty se zapisují do provozního deníku a porovnávají se z hodnotami předešlého měření. Při zjištění odchylky některého článku je třeba zjistit příčinu a odstranit závadu.
Zahrnuje kontrolu izolačního odporu vozidla a baterie. U baterií do jmenovitého napětí 20 V má být izolační odpor nejméně 1000 ohmů. Izolační odpor baterií o vyšším napětí než 20 V má být nejméně 50 ohmů/napětí krát jmenovité napětí baterie.